
„Ze všeho nejvíc si v tuto etapu svého života přeji rozdělit se o to, co znám, pozorovat, pomáhat dětem v tom, aby je učení bavilo, aby jejich štěstí pro ně nepřestalo být důležité, aby měly možnost si rozhodovat samy o sobě, aby času, který jim byl dán pro život na tomhle světě, užívaly v lásce a radosti.“

„Když chce člověk vykonávat jakoukoliv činnost, měl by ji dělat s radostí a ne z donucení nebo že by se to prostě mělo dělat.“

Možnosti našeho vzájemného učení mne nepřestávají překvapovat. Každý den se setkám s něčím novým.Občas s velmi hlubokým „aha momentem“ – díky komunitě – vztahům s mladšími i staršími.
Protože z vlastní zkušenosti vím, že je člověk úspěšný v tom, co ho baví a pro co se rozhodne on sám, přijde mi velmi důležité dát dětem svobodný prostor. Třeba i proto, aby v patnácti nebyly ztracené a věděly, kam chtějí (nebo nechtějí) směřovat své další kroky.