Jsem absolventem automobilové průmyslové školy a vzdělávacím systémem jsem si prošel asi jako většina lidí. Ve škole jsem zažíval dobré i špatné. Nezamýšlel jsem se nad školským systémem obecně a vše jsem vnímal jako standardní cestu, kterou je prostě potřeba projít…a někdy holt i trochu zatnout zuby.
Nevěděl jsem, že to špatné většinou nebylo nutné, dobrého mohlo být více a časté zatínání zubů nad věcmi, které mi nedávají žádný reálný smysl, škodí mému tělu i mysli.
Hlavně díky své manželce jsem zjistil, že „cesta vzdělávání“ není jen jedna a že je skvělé, když si každý může najít tu cestu, která je pro něj nejlepší. Naše rodina si vybrala cestu „sebeřízeného vzdělávání“, které mě osobně dává smysl nejen pro rozvoj jedinečnosti každého dítěte, ale i pro jejich uplatnění v budoucím dynamickém světě. Absence školy, která by v našem okolí poskytovala dětem skutečně svobodné prostředí, nás vedla k založení Liberecké Sudbury školy.
Dnes mám tři syny. Matěje, Šimona a Adama. Navštěvují naši Sudbury školu, kde zažívají skutečný život ve všech jeho aspektech a nemusí zatínat zuby nad věcmi, které jim nedávají smysl. Připravují se na život a u toho jsou šťastní. Jako zakladatel školy cítím hrdost. Jako rodič cítím obrovské štěstí.