Ještě než jsem poznala svého nynějšího manžela, se kterým mám
teď dvě úžasné děti, vůbec jsem netušila, že existuje něco
jako svobodné vzdělávání. Byla jsem klasické systémové dítě,
kterému ale celkem všechno šlo, takže jsem bez problémů prošla
všemi typy státních škol, které mě za můj život potkaly.
Sice jsem cítila na sebe v těchto školních letech obrovský tlak
zvenku, tlak na mé výkony a na to, jak se k tomu všemu postavím, ale
brala jsem to prostě jako normalitu, jako něco, co se musí projít,
přežít a jako něco, co jinak fungovat ani nemůže.
Když jsem potkala manžela, který o svobodném vzdělávání velice
rád a dlouze mluvil, začala jsem tedy tušit, že něco takového
existuje, ale po těch letech strávených na klasických školách,
jsem si naprosto nedovedla představit, že něco takového může
fungovat.
Byla jsem hodně skeptická.
Můj pohled hodně změnil hraný film Summerhill. Úplně užasle jsem
koukala na to, jak i děti mohou zasahovat do chodu všech pravidel
celé školy a dokonce i do toho, kdo je bude učit! Takových Aha
momentů jsem tam měla vícero. Najednou mi to, co mi manžel říkal,
začalo dávat obrovský smysl a vše do sebe zapadlo. Už jsem začala
chápat ten tlak z venku, který jsem ve škole cítila a také o co
všechno mě ten tlak připravil.
Narozením dětí jsem se v tom, že chci jít touto cestou více a
více utvrzovala.
Moc se mi líbí takový jednoduchý motto pro žití a bytí s dětmi a
to „Žij hezky a děti se přidají.“ A tak chci žít hezky, aby se
děti mohly ke mně přidat a čerpat ode mě.
