Nedávno jsem se bavil s jedním chlapcem z naší Sudbury školy a položil jsem mu takovou běžnou otázku – čím by chtěl být – a on mi odpověděl, že je mu jedno čím bude, ale že teď cítí pocit štěstí a ten bych si chtěl udržet i nadále. A je jedno v jaké profesi. Myslím, že toto je odpověď na vše.
Když chce člověk vykonávat jakoukoliv činnost, měl by ji dělat s radostí a ne z donucení nebo že by se to prostě mělo dělat. V Sudbury škole je prostředí pro radost a zvědavost. A já jsem nesmírně rád, že mohu dětem pomáhat hledat a objevovat vše, co je v danou chvíli zajímá. Protože i mě samotného baví poznávat nové věci a zlepšovat své dovednosti. Miluji technické činnosti a řešení konstrukčních detailů. V minulosti jsem pracoval ve vývoji aut, ale teď se spíš vrtám v kolech, rád je opravuji a také jsou moji vášní jezdeckou a miluji posouvání dovedností a možností toho, co na kole lze sjet a skočit.
Můj tatínek mě mimo jiné nadchnul pro práci se dřevem a přírodními materiály. Rád tančím a zpívám. Moji rodiče byli oba učitelé. Takže jsem rád, že jsem zdědil vlastnosti, které oba měli. Tedy nacítění se na potřeby druhých a trpělivost při vysvětlování. A velmi mě těší, že svými vlastnostmi a dovednostmi mohu inspirovat děti k různorodým činnostem.
