Od dětství jsem věděla, že až vyrostu, tak chci „pracovat“ s dětmi. Tehdy jsem říkala, že chci být „učitelka“, tak jako moje maminka a teta… Vystudovala jsem proto střední pedagogickou školu v Nové Pace. Pak přišly do mého života děti. Matýsek, Kubík a Tomík. A ti se nějak záhadně, bez jakékoliv pedagogické školy, stali mými učiteli. Prošla jsem kurzem Respektovat a být respektován, přečetla řadu knih o dětech, výchově a vzdělávání a s údivem jsem zjistila, že řadu těch nejdůležitějších věcí týkajících se života, štěstí, vztahů a výchovy dětí jsem se během školních let bohužel nenaučila. Cestu si ke mně našla i Naomi Aldort, která mě svým přístupem k dětem oslovila nejvíce. I její mnohahodinové kurzy jsem díky internetu měla možnost absolvovat. S tím jak děti rostly, přicházely nové otázky… škola? A tak si náš nejstarší syn prošel první třídou klasické státní základní školy. Stačilo pár týdnů a bylo mi jasné, že tudy cesta nepovede. Vrátila jsem se tedy k tématu, které mě zaujalo již dříve, ale zdálo se mi trochu utopické… Téma svobodných škol. Hodiny a hodiny studia Summerhillu, Sudbury Valley a dalších demokratických škol a jejich principů. Zvažování, jestli toto je opravdu ta správná cesta pro moje děti… Matýsek je na domácím vzdělávání od roku 2014. Mám báječný pocit z toho, že mé děti mají možnost rozhodovat si o tom, čemu budou věnovat svůj čas. Velmi dobře si totiž vzpomínám na tu dívku, která si tak přála mít dobré známky, že věnovala mnoho času matematice, fyzice a chemii, o kterých toho dnes z hlavy dohromady moc nedá, místo, aby ten čas věnovala hudbě a pedagogice a psychologii, které ji tak lákaly… Ale naštěstí jsem chemii nevěnovala veškerý čas 🙂 Vedla jsem dramaťáček, učila zpěv a hru na klavír. Jezdila jsem jako vedoucí na tábory. Dnes chodím sama do sboru a na sólový zpěv. Mám ráda kolektivní sporty. Mým favoritem je volejbal, který jsem hrála kdysi závodně. Baví mě něco dělat, baví mě lidi. A tak já už dnes nechci být učitelka. Chci být průvodcem ve škole, která po vzoru nemála škol po celém světě nabízí dětem prostředí, ve kterém se mohou věnovat tomu, co jim dává smysl. Chci být u toho až budou poznávat svět a těším se na společné objevování a učení se.