Pavel K.

Pavel Křenek

Má dráha školským systémem byla relativně dlouhá s několika prudšími odbočkami a skončila až v mých 27 letech. Nicméně asi byla nezbytná k tomu, abych si uvědomil, že mi nastavení vzdělávacího systému nedává v mnoha ohledech žádný smysl. O prospěch nešlo, ten byl vždy velmi dobrý. Zádrhelem mého studia bylo, že jsem nikdy přesně nevěděl, co bych chtěl dělat. A pak ty hory učení něčeho, co mě nezajímalo…..to mi vadilo. Mé studium se tak omezilo na plnění nejnutnějšího, často na poslední chvíli (občas cítím, že si toto nastavení sebou nesu stále) a jen v takové míře, abych prošel dál a nakonec dosáhl toho „tak důležitého titulu“. Během studia jsem se dostal blíže k dětem. Nejprve jako lektor v ekocentru a po studiu pak jako průvodce v LMŠ. Zjistil jsem, že bytí s dětmimi dává daleko větší smysl, než roky strávené v honbě za třemi písmeny před jménem. Stále mi ale něco chybělo. Až postupem času jsem zjistil, že to něco je svoboda, svoboda dětí i moje. Zpětně si vabavuji, že má první zkušenost s absolutním respektem a svobodou dítěte přišla ještě během studia. Jsem za ni vděčný jedné rodině, které jsem pomáhal v realizaci Son-Rise programu pro jejich asi 6 letého syna s autismem. Díky nim jsem prvně poznal a částečně si uvědomil, že každý má právo na svůj vlastní svět, svůj vlastní život a daleko nejdůležitější je pro každého cítit se milován, respektován (takový jaký jsem) a svobodný (se vší zodpovědností, která ke svobodě patří). Plnohodnotné uvědomění u mě ale přišlo až o pár let později s narozením vlastních dětí….díky nim poznávám, co se ve mně skrývá. Že většina „konfliktů“, které spolu máme je vyvolána mým vnitřním nastavením ovládat je a „tvarovat“ k obrazu svému…… a s tím spojenou ztrátou části jejich svobody. Oni jsou momentálně mými největšími učiteli a za každou lekci jsem jim vděčný. Když pak s věkem Marjánky přišla na program dne i otázka školní docházky, měli jsme jasno….díky přečtení článků Petera Graye v knize Sovboda učení a otevření Svobodné školy v Chrastavě. Vzpomínám si, že radost, kterou ve mně vyvolalo čtení o Sudbury Valley škole, jsem již dlouho necítil. Věděl jsem, že to je to, co mi dává smysl. Že budu velmi šťastný, když bude tento způsob vzdělávání pro zájemce legitimní možností i u nás a když do takové školy budou moci chodit naše 3 děti. Žít svůj život, tak jak ony sami chtějí, v rytmu, jaký si zvolí. Ten pocit svobody a volnosti bytí, který v této škole jako průvodce zažívám a věřím, že i děti samotné, je pro mě nepopsatelný a přeju ho všem. Dětem pak rád v případě potřeby pomůžu ve všem, co je bude zajímat a bavit:).